Inselbrücke

Inselbrücke překlenuje západní rameno Sprévy v centru Berlína, nedaleko historického berlínského přístavu, a je prvním mostem po proudu na Spréjském ostrově. Dnes tu stojí kamenný obloukový most z let 1912 až 1913, chráněný jako památka. Plášť z kirchheimského lastrového vápence a neobarokní balustrády tvoří jeho tvář.

Dřevěný předchůdce stál na stejném místě už od roku 1693. Měl zvedací část pro lodě, měřil kolem pěti metrů a sloužil zhruba dvě století. Seznam mostů z roku 1709 ho vede jako most od Cöllnského klobásového dvora do Neu-Cöllnu. Když se hlavní plavba přesunula na severní rameno, mohla tu vyrůst širší stavba. Plány dodal Ludwig Hoffmann se stavebním radou Krausem. Právě dokončil blízkou Roßstraßenbrücke a stavba se rozběhla v září 1912. Severní pilíř dostal hluboké piloty a tunel metra pod řekou zvláštní opatření. Tři cihlové klenby o rozpětích 11, 18 a 11 metrů se vyzdily na bednění. Klouby v patách i ve vrcholu umožnily klenbám, aby se nejdřív smrstily vlastní tíhou. Po usazení klouby uzavřeli a roku 1913 most uvedli do provozu. Nad středními pilíři pak přibyly čtyři obelisky s putti. Bohatá výzdoba od Christiana Daniela Raucha, erby, kartuše i zvířecí reliéfy, však císařské povolení nedostala.

Koncem druhé světové války most poškodila granátová palba i demoliční akce Wehrmachtu a provizorně ho opravili začátkem padesátých let. Mezi lety 1946 a 1948 sloužil otvor v mostovce nad severní klenbou k nakládání domového odpadu odváženého čluny z města. Opravy ze šedesátých let, spjaté se stavbou obytných domů na Fischerinsel, vrátily mostu funkčnost, plastiky však zůstaly ztraceny. Při velké opravě let 1999 a 2000 potápěči vytáhli z kalu dvacet kamenných bloků. Mezi nimi byly části putti a obelisků i velký sokl z lastrového vápence. Kamenická dílna ve Špandavě je poté kousek po kousku zrestaurovala. Po těchto pracích most zavřeli pro běžnou silniční dopravu.