Église du Gèsu, Saint-Jacques-le-Majeur

V srdci staré Nice, kde se úzké uličky vinou mezi barevnými fasádami, stojí barokní kostel Église du Gèsu, Saint-Jacques-le-Majeur. Začalo to roku 1603, kdy místní kupec Pons Neva, tehdy žijící v Římě, na popud Filipa Neriho přispěl na zřízení jesuitské školy. Jesuité přijeli v listopadu téhož roku a školu otevřeli o tři roky později. Základní kámen vlastního kostela položili v červnu 1612 a svatyni zasvětili samotnému Ježíšovi.

Hlavní práce na dnešní budově proběhly v letech 1642 až 1650, poté jesuité diecézi prodali lešení použité u oblouků. Jméno architekta zůstává otevřené: podobnosti s katedrálou v Nice a kostelem v Escarène ukazují na Jeana-Andrého Guiberta. Mapa uložená v Národní knihovně Francie k tomu nabízí i jméno Alessio di Angelis. Jesuitům místo patřilo až do roku 1773, kdy papež Klement XIV. řád zrušil a jeho členy z města vyhnal. Škola i kostel poté připadly do vlastnictví královské koruny. Po konkordátu z roku 1801 získal kostel patronát svatého Jakuba Většího a od roku 1802 slouží jako farní. Podobu barokního průčelí, které uvidíte při vstupu, dotáhl roku 1825 stavitel jménem Aycart. Od roku 1971 navíc drží status historické památky.

Předlohou stavby byl římský kostel del Gesù, což u díla jesuitů nikoho nepřekvapí. Stavební sloh vychází z piemontského baroku, ovšem pod dohledem římské architektury. Průčelí nese korintský řád, doplňují jej serliánská okna typická pro sedmnácté století a v detailech se ozývá i neoklasicismus. Campanile se zvedá 42 metrů nad čtvrtí a jeho nepotažené cihelné zdivo je v Nice vzácností, v piemontském umění naopak pravidlem. Ligurské tašky kryjí základ kupole, uvnitř se pak prostírá půlkruhová klenba dlouhá 36 a široká 14 metrů. Interiér zdobí výjevy ze života svatého Jakuba Většího, vytvořené v 19. století podle kreseb Hercula Trachela, malíře rodem z Nice. Tentýž umělec vyzdobil i klenby klášterního kostela v Cimiez, takže jeho ruka patří dvěma svatyním města.