Palais Héraud

V srdci starého Nice, mezi dalšími paláci, kostely a kaplemi téže doby, stojí Palais Héraud. Roku 1757 ho dal postavit Barthélémy Héraud, příslušník místní šlechty. Pozemek se uvolnil poté, co dal Ludvík XIV. roku 1705 strhnout nicejské hradby. Roku 1717 na uvolněné půdě vznikl urbanistický plán Villa Nova, inspirovaný Turínem. Šlechta tam budovala takzvané paláce, jež byly ve skutečnosti nájemními domy. Rodina si ponechala jedno patro a ostatní pronajímala, protože slovo palazzo znamenalo v tehdejší úřední italštině prostě dům.

Budova zaujímá celý městský blok a fasádou působí stroze. Taková zdrženlivost patří k osmnáctému století v této části města. Dvě podrobnosti však vynikají: monumentální vstupní portál a schodiště se dvojitou spirálou. Obě ramena se vinou kolem sebe jako dvojitá šroubovice DNA. Po Héraudech dům připadl rodu Lascaris Vintimille a sňatkem rodu Malausséna. François Malausséna působil v letech 1857 až 1860 jako poslední sardinský syndik a poté jako první francouzský starosta Nice. Dům pak zdědil rod Raiberti, z něhož pocházel baron Flaminius Raiberti, poslanec, předseda komory, senátor i ministr za třetí republiky.

Od roku 1794 budova slouží jako maison commune, tedy dům obce. V roce 1796 se tu ubytoval Napoleon Bonaparte, čerstvě oženěný s Joséphine de Beauharnais a stojící v čele italské armády. Dne 31. března toho roku tu promluvil ke svým vojákům, aby je před italským tažením povzbudil.