Forte Sofia

Forte Sofia stojí na kopcích severozápadně od Verony, na spodní části kopce San Leonardo. Vznikla mezi lety 1837 a 1843 jako část opevňovacího díla, které Habsburkové budovali od 1814 do 1866. Celý projekt řídil generálmajor Franz von Scholl, ředitel císařsko-královského pevnostního úřadu v Veroně. Patronkou stavby se stala arcivévodkyně Žofie Bavorská, matka pozdějšího císaře Františka Josefa. Ze soustavy pevností na okolních výšinách je tato nejjižnější.

Jejím úkolem bylo zabránit nepříteli, aby hlavní veronskou pevnost obešel ze severu. Děla chránila záda výše položeného Forte San Leonardo a mířila podél Adige i silnice na Tirolsko. Spolu s Forte San Procolo tak vytvářela přesahující palebná pole. Odsud se otevírá pohled na západní úsek levého břehu, především na rondelu a ravelin San Giorgio. Jádrem stavby je centrální kruhová kasematová věž, obepnutá polygonální zdí se šlíbinami. Tufové kvádry tvoří hradby i střelecké galerie, věž pak obkládají pravidelné řady opracovaných bloků téhož kamene. Suchý příkop odděluje pevnost od předhoří, které stavbaři tvarovali geometricky pro plochou palebnou dráhu.

Uvnitř věže přízemí kvůli prudkému svahu pokrývá jen polovinu kruhového půdorysu a skrývá odolný prachový sklad. Ve druhém patře leží kruhová dělová kasemata se dvanácti střílnami. Hlavní děla nahoře na otevřené plošině se na speciálních lafetách otáčejí o plných 360 stupňů a pokrývají tak celé okolí. Výzbroj počítala čtrnáct hladkodílných kanónů a sedmdesát sudů střelného prachu po 112 kilogramech. V míru tu sloužilo asi 150 mužů pěchoty a 24 kanonýrů, v nouzi jich mohlo být až 230. Vojenskou roli pevnost posléze ztratila a zarostlá vegetace ji pohltila. Samotný objekt ovšem stojí dál a naskýtá se z něj výhled na město, řeku i okolní krajinu. Po svazích kolem se klikatí stezky, po nichž sem míří pěší vycházky. Uvnitř uvidíte tři patra i dvojité spirálové schodiště, dost neobvyklý stavební detail.