Arsenale Austriaco

Arsenale Austriaco stojí v ohybu řeky Adige, na rovině Campagnola v městské části Borgo Trento, naproti pevnosti Castelvecchio. Rakouská monarchie ho vybudovala pro své dělostřelectvo a hlavní brána leží přesně v ose Scaligerova mostu. Zachovalo se devět hlavních budov na ploše zhruba 6,9 hektaru, z toho asi dva hektary připadají na zástavbu.

Za projektem stál polní maršál Radecký, který chtěl uprostřed 19. století posílit vojenskou infrastrukturu Verony. Město ovládalo křižovatku hlavních cest, přes Brenner navazovalo přímo na Rakousko a s Peschierou, Legnagem a Mantovou tvořilo pevnostní čtyřúhelník. Návrh z roku 1854 zpracoval Conrad Petrasch, vedoucí místního ženijního ředitelství, podle vzoru vídeňského arsenálu. Původní plán počítal se šestnácti budovami, roku 1859 ho ale zmenšili na samotný jižní sektor. Ve středním dvoře měly dílny kováři, tesaři, koláři a sedláři, v bočních dvorech stály sklady a stáje. Areál sloužil k údržbě a skladování ručních zbraní a pevnostních děl. Vyráběly se tu sudy, postroje i polní nářadí. Pyrotechnická dílna zase sídlila přímo v Castelvecchiu. Roku 1864 přibyla vojenská plavecká škola s prostým čtvercovým bazénem a šatnami.

Za druhé světové války areál těžce poškodilo spojenecké bombardování. Pavilon velitelství po zásahu částečně postavili znovu z železobetonu a cihel. V padesátých a šedesátých letech padly části ohradní zdi i strážní věže. Městský plán tehdy dokonce počítal s úplným zbořením. Zčásti zbořenou budovu v osmdesátých letech přestavěli na kostel svatého Františka z Assisi. Italská armáda areál opustila roku 1995, definitivní převod na město se však protáhl až do května 2009. Soutěž na přestavbu vyhrál roku 1999 britský architekt David Chipperfield, od celého plánu se ale zřejmě kvůli nákladům upustilo. V září 2011 pak znovuotevřeli zrekonstruovaný bazén plavecké školy. Dnes tvoří mělké vodní zrcadlo u obnovené kašny, kolem něhož ubylo asfaltu a zeleň se propojila. Právě tady dnes Veronané rádi tráví odpoledne u vody.