Casa Milà

Casa Milà je obytná budova v Barceloně, kterou Antoni Gaudí navrhl jako své poslední soukromé sídlo. Stavěla se v letech 1906 až 1912 pro Pere Milá a Roser Segimonovou, kteří chtěli bydlet v hlavním patře a zbytek pronajímat. Z ulice upoutá vlnitá kamenná fasáda a balkony z kovaného železa, jimž tvar vtiskl Josep Maria Jujol.

Fasáda přitom nese sama sebe: zakřivené železné trámy ji spojují s konstrukcí jednotlivých podlaží, takže vnitřní zdi lze přesouvat nebo rušit. Uvnitř uvidíte dva velké dvory, jež dodávají denní světlo devíti podlažím od sklepa až po půdu. Hlavní patro samo zabíralo přes tisíc třista metrů čtverečních, půda sloužila jako sušárna prádla i jako izolace. Na střeše stojí sochařsky pojaté komíny, světlíky a východy ze schodišť, vše z cihel pokrytých vápnem, mramorovou drtí nebo sklem. Gaudí jako zbožný katolík chtěl na budovu umístit sochy Panny Marie a dvou archandělů a na římsu úryvek z růžence. Zabránily v tom stavební předpisy i proticírkevní nálada po Semana Trágica, takže tyto prvky nikdy nevznikly. Roku 1946, šest let po smrti Pere Milá, dům prodala Roser Segimonová. Vystřídaly se tu bingová herna, akademie i kanceláře. Začátkem osmdesátých let budova chátrala, původní barvy zmizely a plášť dostal hnědý nátěr. Roku 1984 se spolu s dalšími Gaudího stavbami zapsala na seznam světového dědictví UNESCO a restaurování jí vrátilo barvy i detaily.

Vápencové kvádry pro spodní část přivezli z masivu Garraf, ty výše pak z lomu Villefranche. Dům je bezbariérový, takže se dovnitř dostanete i na vozíku. Gaudí navíc nechal výtahy zastavovat jen v každém druhém patře, aby se nájemníci na schodištích potkávali.