Forte Porta Nuova

Na okraji Verony stávalo rakouské vojenské opevnění, po němž dnes nezbyl kámen. Forte Porta Nuova, původně zvané Werk Clam, vystavěli Rakušané mezi lety 1848 a 1850. Stavbu řídil major Conrad Petrasch, tehdejší ředitel císařsko-královského fortifikačního úřadu ve Veroně. Své jméno dostalo po hraběti Eduardovi Clam-Gallasovi, polním podmaršálovi a veliteli brigády pod Josefem Radeckým. Patřilo k prvnímu veronskému trínovanému poli z let 1848 až 1856, soustavě, s níž Rakousko zajišťovalo severní Itálii.

Místo leželo asi 1 100 metrů od brány Porta Nuova, na začátku dlouhé aleje lemované stromy. Stálo na křižovatce cest z Mantovy a Legnaga, které dělostřelectvo dokázalo zasáhnout z boků. Pokrývalo i venkov mezi Santa Lucia, Tombou a Tombettou. Spolu s Forte Palio a věží Tombetta utvářelo východní pant linie podél řeky Adige. Půdorys měl tvar asymetrického prodlouženého půlpůltahce se středovou redutou. Středovou redutu představoval segment válcové věže, jehož střecha zasypná zemí sloužila jako dělostřelecká plošina. Na dvou opačných křídlech stály další baterie se dvěma úrovněmi palby, jednou v kasematě, jednou pod širým nebem. Pozdější rozšíření přidala dvě konvergující zdi, jež vymezyly zabezpečený dvůr a spojovaly půlvěž s velkou zadní redutou. Zadní reduta měla křížový půdorys, částečně vystupovala z centra zadní fronty a působila jako obranná kaponiéra. Symetricky k ní stály dva vstupní portály s padacími mosty. Dno suchého příkopu chránila odsazená Carnotova zeď se třemi kaponiérami pro boční palbu, dokončená v roce 1859. Dvě poterny, zarovnané s bočními kaponiérami, spojovaly vnitřní dvůr s hlídkovou cestou podél Carnotovy zdi.

Pevnůstka sloužila i po roce 1861, kdy vzniklo druhé veronské trínované pole. Ovládala široký sektor za pevnůstkami Dossobuono, Azzano a Tomba. Po první světové válce ji srovnali se zemí, protože se město rozrůstalo a vojenské potřeby se měnily. Představte si ji v době služby: zabezpečený dvůr se studnou, čtrnáct děl a posádku, jež za války počítala asi sedmdesát mužů.