Arxiu de la Corona d'Aragó

V Barceloně sídlí archiv, který patří k nejstarším v Evropě: Arxiu de la Corona d'Aragó. Uchovává královské listiny, právní dokumenty i soukromé dopisy panovníků bývalé Aragonské koruny. Dějiny sahají přes sedm století zpět, nejstarší písemnosti vznikly už v 9. století. Historické sídlo, Palau del Lloctinent, postavili v letech 1549 až 1557 jako přístavbu Královského paláce.

Kořeny leží ve svitcích prvních barcelonských hrabat a aragonských králů. Nejstarší zmínka o královském archivu pochází z 25. října 1180. O čtrnáct let později nařídil Alfons II. shromáždit právně platné listiny. Výsledkem se stal Liber feudorum maior, svazek více než tisíc dokumentů. Teprve roku 1255 se připomíná první skutečné úložiště, klášter Santa Maria de Sixena, který tehdy ležel v zeměpisném středu koruny. Za vlády Jakuba I. se rozšířil papír, dokumentů přibylo a královská kancelář začala vést soustavné záznamy. V roce 1318 pak Jakub II. zvaný Spravedlivý založil jednotný archiv pro všechna korunní území. Asi třicet let fungoval jako jediná centrální instituce, postupně však vznikly archivy v Zaragoze a ve Valencii. Od roku 1621, za Habsburků, mířily spisy k aragonským a valencijským záležitostem do kastilského Simancasu. Zůstaly tady hlavně písemnosti z Katalánska, Mallorky a Sardinie. Po válce o španělské dědictví přišly snahy o návrat k ústřední roli. O dnešní podobu se zasloužili ředitelé Javier Garma a Pròsper de Bofarull.

Ve 20. století sbírka výrazně narostla, takže roku 1994 se většina dokumentů i badatelská činnost přestěhovala do moderní budovy v ulici Almogàvers. Historický palác dál slouží výstavám, kurzům a protokolárním akcím. Španělský stát archiv spravuje a od roku 2007 nad ním dohlíží kuratorium s prezidenty Aragonie, Katalánska, Valencijského společenství a Baleárských ostrovů. Prohlídky vás zavedou do veřejných i pracovních prostor, vzdělávací skupiny dostávají k dispozici i učebnu. Spisy zachycují i všední život u středověkého dvora: stopy hudebníků, básníků a bavičů.