Forte Preara

Forte Preara stojí nad Veronou na kopci severně od hradu Montorio, na hřebeni mezi Valpantenou a údolím Mizzole. Malý polygonální fort zde postavilo Rakouské císařství mezi lety 1859 a 1860, v době rozsáhlého opevňování města. Patří do druhého opevňovacího okruhu, který Veronu obklopil mezi lety 1859 a 1866. Důvodem byl pokrok dělostřelectva: nová drážkovaná děla zasahovala do vzdálenosti pěti kilometrů, kde dřívější kanóny pokrývaly sotva dva kilometry.

Stavbu řídil císařsko-královský pevnostní úřad a fort pojmenoval po baronu Františku von John, rytíři Řádu Marie Terezie. Nepravidelný půdorys se přizpůsobil terénu, jak bývá zvykem u horských opevnění. Suchý příkop odděluje čelní val od protějšího svahu a kolmo k němu přiléhá jednopodlažní kasematový blok s ubikacemi. Otevřená severní baterie kryla hřeben a její palba se křížila s věžmi Massimiliane na Monte Gaina. Zdi zevnitř i zvenku obkladal místní tuf, který tesali obyvatelé okolních vesnic, a střílny často lemují cihly. Hlavní výzbroj tvořily tři drážkované záverové kanóny ráže devět centimetrů a osm hladkých děl různých kalibrů. K dělům patřilo 46 sudů prachu po 112 kilogramech, ukrytých v bombvzdorné prachárně pod valem. Na válečnou posádku se počítalo s 120 pěšáky a 20 dělostřelci, celkem až 140 mužů. Později sloužil celý fort jako sklad výbušnin, což ho na čas uchovalo. Po odchodu armády se pak na zdech podepsali vandalé.

Vojenská cesta z hradu Montorio stoupá k fortu a končí u západního zázemí, pod palbou čtvercové kaponiéry. Od vstupního portálu s předloženým příkopem procházíte kruhovou bezpečnostní komorou se střílnami rovnou na vnitřní dvůr. Ze dvora vede postern ke kaponiéře a do krátkých bočních galerií, které brání příkop vytesaný do skály.