Atlantenbrunnen

Za zády máte katedrálu, před sebou úzkou Platzgasse německého města: na jejím konci, přesně tam, kde staré město končí, stojí kašna Atlantenbrunnen. Kašna tu hraje roli tečky za větou, městské hranice vytesané do kamene. Zaměřte se na postavy, které nesou tíhu na ramenou. Jsou to atlanti: v architektuře podpírají trámy i římsy, tady drží svůj náklad přímo nad vodou.

Dějiny se tu zapsaly hlavně do ulic, které kašnu obklopují. Kolem roku 1900 zmizela odsud stará hradba a na jejím místě vyrostly velké obchodní i obytné domy. Město přerostlo vlastní hranici a postavilo se znovu. Kašna proto stojí mezi dvěma světy: v zádech zůstává středověké centrum, před vámi se otevírá svět roku 1900. A ten středověk je zřetelně blíž, než se zdá. Zhruba sto metrů zpátky ve stejné ulici stojí Büchsenstadel z roku 1485. Budova stará přes pět set let dnes slouží jako dům pro mládež. Nedaleko odbočuje Salzstadelgasse, v bývalém Salzstadelu čeká Muzeum kultury chleba.

O kus dál se v obou směrech dochovaly zbytky starých hradeb. Mezi ně patří Gräbenhäuschen, malé domky postavené podél hradního příkopu, jaké nenajdete nikde jinde. Kašen má toto město tolik, že centrem vede vlastní kašnová prohlídka. Ta pokračuje ke kašně Georgsbrunnen a Neptunbrunnen. Místo je venkovní, klidné a hodí se na fotku. A pár kroků dál stará hradba stále stojí: v úlomcích, ale stojí.