Contregarde am Kienlesberg (Werk IX)

Přímo u Ruhetalské brány, malé brance pro pěší, stojí úsek kamenné zdi, který byste snadno minuli. Je to eskarpová zeď, vnitřní stěna starého opevnění, a představuje hlavní pozůstatek kontrgardy na Kienlesbergu, devátého díla federální pevnosti. Příběh místa je přitom prostý: mohutná obranná hradba, která dřív vládla krajině, pohltila výstavba silnic.

V letech 1843 až 1852 tu pod vedením plukovníka von Hügela vyrostla kontrgarda, štít kladený před baštu. Úloha zněla jasně: bránit baštu Kienlesberg a příčně přehrávat příkop kurtiny osm. S touto stavbou začínala horská fronta pevnosti a z jejího úhlu se dalo z boku napadnout celou nížinu Blau. V levém čele byl vestavěn zvláštní dělostřelecký post, skalní baterie s kanóny zamurovanými přímo do kamene, jež kryla sousední dílo osm. Skutečný charakter místa odhalil až val, tak složitý z hliněných mas a úhlů, že lidé říkali prostě „sedm kopečků“. Tento objekt nikdy neměl stálou posádku, sloužil výhradně obraně opevnění číslo osm a deset. Vojáci by sem vkročili, teprve kdyby hrozilo nejhorší.

Konec přišel ve dvou krocích: roku 1904 musela část objektu ustoupit ulici Kienlesberg. Roku 1968 pak při stavbě spolkové silnice zmizelo skoro vše ostatní. Dnes její zjazd vede přes bývalé místo, kde dřív kanóny střežily předpolí a kde se teď stáčejí auta. Co tu zůstalo, vidíte na vlastní oči: zdivo napravo od brány a u železniční trati pár nedostupných kazemat. Jsou to staré klenuté komory ve skále, do nichž už nikdo nevstoupí. Za tímto pásem kamene stála kdysi baterie, z výšky třiceti metrů pohlížející na celou nížinu pod sebou. Dnes o ní vypráví jedině zdivo před vámi.