Manastiri i Graçanicës

Na okraji Prištiny na Kosovu stojí Manastiri i Gračanicës, jeden z nejvýznamnějších kostelů srbsko-byzantské architektury. Na počátku čtrnáctého století ho nechal postavit král Štěpán Uroš II. Milutin, významný panovník dynastie Nemanjićů. Nad stavbou se klene velká kopule na čtyřech volně stojících pilířích, kolem ní se řadí nižší báně a půlkupule. Zvenčí se ve zdivu střídají vrstvy cihel a kamene.

Uvnitř má kostel půdorys dvojitě vepsaného kříže a trojdílný oltářní prostor s výraznou střední apsidou. Ke konci čtrnáctého století přibyla ještě vnější předsíň, exonartex. Země pod chrámem má ovšem mnohem starší dějiny: už v šestém století tu stála trojlodní raně křesťanská bazilika z doby císaře Justiniána. Do zdí se dostal i materiál z nedalekých ruin římského Ulpiany. Ve spodních vrstvách zdiva jsou dodnes vidět římské náhrobní kameny a antické nápisy. Fresky vzniklé krátce po dokončení, mezi lety 1321 a 1322, patří k hlavním dílům paleologovské renesance. Pokrývají zdi, kopule i klenby scénami z života Ježíše, Marie a svatých.

I přes politické zvraty kostel zůstal duchovně živý. Roku 2006 ho UNESCO zapsalo na seznam světového dědictví jako součást středověkých památek Kosova. Dodnes v klášteře žijí srbské pravoslávné jeptišky, které udržují stavbu, malují ikony a pečují o zahradu. V nartexu vás očekávají portréty krále Milutina, jeho ženy Simonidy a matky Hélène d'Anjou, všechny v mnišském oděvu. Hned vedle se rozprostírá rodokmen Nemanjićů, od Stefana Nemanji až po Milutina.