Chapelle Saint-Jean

V Antibes, nedaleko středomořského pobřeží, stojí mezi nejstaršími kaplemami města i celého okolí Chapelle Saint-Jean ze sedmnáctého století. Původně patřila opatství Lérins, kterému dříve náleželo přes padesát kostelů a kaplí v zázemí, a byla spojena s bratrstvem svatého Jana Křtitele a Panny Marie Strážné. Loď se táhne severojižně ve třech stejných polích s dvojitými oblouky a křížovými klenbami, stěny zůstaly prosté, protože malé otvory na západě a východě měly venkovní horko držet venku. Za oltářem se ukrývá osmiúhelníková část, která naznačuje, že kaple vyrostla nad merovejským baptisteriem ze šestého století, a její tvar připomíná baptisterium ve Fréjus. Čtvercová věž s osmiúhelníkovým soklem nese malou kopuli pokrytou glazovanými taškami a zvonici.

Dějiny místa se čtou vrstvu po vrstvě. Ve třináctém století přešla kaple řeholníky z Lérins na biskupství v Grasse, což potvrdil papežský dekret, a nad vchodem střežila město před morem socha svatého Rocha. Roku 1789 se zde vdala dcera kupce Jeana Antoine Cauvina za Henriho Guideho, důstojníka královských granátníků z Languedoku; po revoluci kapli jako církevní majetek zabavili, ale Guide ji roku 1796 vykoupil zpět.

Od té doby patří jeho potomkům, jichž dnes na tisíc sto sdílí vlastnictví, a slouží ke křtům, sňatkům, pohřbům i bohoslužbám na den svatého Jana. Sakristie stojí údajně na místě bývalé křtitelnice, po bocích chóru leží hrobky a v devadesátých letech areál kvůli kráděžem zabezpečili branami a zesílenými dveřmi. Dne 14. prosince 1989 se kaple stala chráněnou historickou památkou.