Ponte Scaligero

Ponte Scaligero je opevněný most přes řeku Adige v Veroně, navazující přímo na hrad Castelvecchio. Nechal ho postavit Cangrande II. della Scala mezi lety 1354 a 1356, především jako bezpečnou únikovou cestu pro případ povstání obyvatel. Původně se na most vstupovalo jen z hradního nádvoří, takže sloužil výhradně vládci města a jeho strážím.

Největší z trojice oblouků měří téměř padesát metrů, při stavbě šlo o největší mostní rozpětí na světě. Další dva oblouky měří devětadvacet a čtyřiadvacet metrů, celá stavba dosahuje délky zhruba sto dvaceti metrů. Horní části jsou z červených cihel, spodní z bílého mramoru, což je typické pro stavby z doby Scaligerů. Pětiúhelníkové věže chrání oba konce a korunu lemují ghibellinská cimbuří s lastovičími ocasy. Když má řeka málo vody, spatříte v zdivo římské stavební články: korintské hlavice i starý náhrobní kámen. Vojenskou funkci si most podržel dlouho do rakouské nadvlády, běžným lidem se otevřel až po roce 1870. Při ústupu v dubnu 1945 ho vyhodily do vzduchu ustupující německé jednotky. Architekt Libero Cecchini ho mezi lety 1949 a 1951 znovu postavil, s co největším podílem cihel a kamenů zachráněných z řečiště. Levou věž, kterou už koncem osmnáctého století zničili francouzští vojáci, tehdy obnovit nenechal.

Přes most projdete kdykoli a zvládnete ho i s vozíčkem, vede rovnou do areálu Castelvecchia s muzeem. Cangrande podle pověsti odměnil stavitele Guglielma Bevilacqua mečem, který dřív patřil svatému Martinovi. Stavitel pak prý přijel na oslavné otevření na koni, aby měl při případném zhroucení mostu rychlý únik.