Porta di Campofiore

Porta di Campofiore je městská brána ve Veroně, vestavěná do takzvaných magistrálních hradeb na levém břehu řeky Adige. Vznikla roku 1865 podle projektu stavitele Anton Naredi Reiner, který se podílel i na stavbě Porta Vescovo. Vřadili ji mezi dva benátské bastiony: Bastione delle Maddalene a Campo Marzo.

Benátská republika nechala obě bašty postavit v šestnáctém století, když hradby potřebovaly odolávat střelnému prachu. Bastione delle Maddalene z roku 1527 navrhli Francesco Maria della Rovere a Pier Francesco da Viterbo. Bašta Campo Marzo následovala až roku 1565, podle plánů veronského inženýra Francesco Malacredy. Brána mezi nimi dostala praktický úkol: propojit železnicí zásobovací sklad Santa Marta s nádražím Porta Vescovo. Vlaky s obilím přejížděly po mostě přes příkop a vykládaly náklad přímo mezi dvěma zásobníky skladiště. Tvarově navazuje dílo na klasicismus, který do veronského opevnění přinesl architekt Michele Sanmicheli. Strana obrácená k polím je zděná z hrubých tuffových kvádrů a cihel. Podstavec i střední část nesou velký oblouký portál, korunovaný vodorovným kladím. Po obou stranách vchodu visí štíty dopoutané stuhami. Na centrálním nástavci kdysi čněela dvouhlavá orlice, kterou později odstranili.

Sousední bastion Campo Marzo vyrostl na starší věžované hradbě rodu Skaligerů z konce třináctého století. Dostal asymetrický pětiúhelníkový půdorys a orecchione, zaoblený výstupek, který chrání obránce před dělostřelnou palbou. V devatenáctém století přidali Rakušané druhý orecchione a novou výpadovou branku, později zazděnou. K přístupům navíc patřil fosso diamante, zvláštní příkop na zachycení dělostřeleckých trum. V jeho dvoře stávala velká prachárna, později zbořená. Od brány vede starým příkopem cyklistická i pěší stezka, která pokračuje do dalších částí Verony.