Untere Gaisenbergbastion (Werk XXI)

Na jižním konci Stuttgarter Straße v Ulmu se mezi budovami kampusu a keři z půdy vykukuje mohutné vápencové zdivo. Je to pozůstatek Dolní Gaisensberské bašty, dvacátého prvního díla opevnění, jež kdysi obklopovalo celé město. Vstup je volný a zdivo spletené se zelení patří k fotogenickým koutům areálu.

Stavba proběhla v letech 1843 až 1858 pod vedením kapitána Vogta. Uzavřená bašta se zdmi na všech čtyřech stranách měla chránit východní křídlo Michelsbergu mezi kurtínou dvacet a kurtínou dvacet dva. Na levém rameni stála minomětná baterie, v čípku kazamata typu bonnet s vlastním minometem. Před zdí ležela suchá fosa a mírný svah glacisu, který nechal útočníky úplně odkryté. Na pravém křídle stála dvojitá kaponiéra, opevněná galerie přes fosu, jež umožňovala palbu z obou stran. V zadním krku se tyčily velké obranné kasárny a ve zdech číhaly sklady střelného prachu. Za války dílo pojmulo 1 867 mužů, takže fungovalo jako malé město. Nejdřív sem přišly druhá a čtvrtá rota třináctého ženijního praporu, od roku 1897 je vystřídal první prapor pěšího pluku 127.

V roce 1880 dostala baterie v čípku kryt zeminou a zdi zemní traversy, jež tlumily moderní dělostřelbu. Roku 1896 došlo na nadstavbu reduty a dílo se přejmenovalo na kasárny Gaisenberg. Po první světové válce sloužila reduta jako obytný dům až do svého stržení. Když mezi lety 1960 a 1966 vznikala dnešní vysoká škola, zbylo z díla jen málo. Dochovaly se zlomky přední eskarpy, kazamata bonnet a celé pravé křídlo s baterií a kaponiérou. A staré zdi dostaly druhý život: v kaponiéře dnes sídlí studentská kavárna a karnevalový spolek Haglhex, v pravém křídle setkávací centrum Charivari. U zaměstnaneckého parkoviště u budovy H vylézá z půdy horní zakončení eskarpy s oblouky, téměř pohlcené keři. Přijdte blíž a uvidíte, co kořeny dělají s vápencem a proč tyto zdi vyžadují stálou péči.