Basilica di Sant'Ambrogio

Bazilika Sant'Ambrogio je jedním z nejstarších a nejdůležitějších kostelů Milána, významem hned po dómu. Mezi lety 379 a 386 ji postavil biskup Ambrož nad hroby křesťanských mučedníků z nedalekého hřbitova. Milán se tehdy jmenoval Mediolanum a sloužil jako hlavní město Západořímské říše, takže stavba vyrůstala v srdci tehdejšího světa.

V jedenáctém století biskup Anselmo III da Rho chrám téměř celý přestavěl v románském slohu. Dispozice se třemi apsidami a nádvořím vpředu sleduje původní plán, jaký byl typický pro raně křesťanské baziliky. Přes hlavní portál s bohatými reliéfy vstoupíte dovnitř, k oltáři svatého Ambrože, který mezi lety 824 a 859 zhotovil zlatník Vuolvino. Patří k vrcholům karolínského zlatnictví a zdobí ho zlatý frontál s vsazenými kameny. Cibórium z otonské doby stojí na čtyřech sloupech z červeného porfyru a na stranách nese štukové reliéfy. V apsidě svítí mozaika z jedenáctého století s Kristem Vykupitelem na trůně. Po stranách stojí mučedníci Protas a Gervás, archandělé Michael a Gabriel a scény z Ambrožova života.

K areálu patří kromě samotného chrámu i klášter, kanonie a kostel San Sigismondo. V raném středověku se zde korunovali králové Itálie, takže místo úzce souviselo s dějinami celé země. Roku 1943 ji poškodily bomby, ale následná obnova zachovala její historickou podobu. Součástí je i kaple San Vittore in Ciel d'Oro z pátého století. Její zlatá klenba nese mozaiky šesti světců, mezi nimi i nejstarší známou podobu Ambrože samotného.