Palazzo della Ragione

Palazzo della Ragione patří k nejstarším dochovaným komunálním palácům v Itálii. Pohlédnete-li na něj, uvidíte světlou kamennou fasádu a mohutnou lodžii s lomenými oblouky. Po téměř tisíci letech budova stále dotváří dvě strany náměstí, na němž stojí. Vznikl na konci dvanáctého století jako veřejné shromaždiště. Lidé se tu scházeli, aby radili o společných záležitostech a činili rozhodnutí. Jeho účelem nebyla reprezentace: sloužil jako politické a správní centrum veřejného života.

Sedm dřevěných vazníků nese strop velkého horního sálu, Sala delle Capriate. Na stěnách se dochovaly fresky ze čtrnáctého a patnáctého století. Některá z těchto děl se připisují Giottově škole. Mezi dochované fragmenty patří i Sedm mudrců antiky, které roku 1477 vymaloval Donato Bramante. Ve výmalbě vyniká zářící slunce, symbol spravedlnosti a autority. Za benátské vlády palác sloužil jako městský soud, kde soudci projednávali spory mezi občany. Roku 1513 budovu poškodil požár a pozdější přestavby změnily její tvář. Pietro Isabello se synem Leonardem mezi lety 1538 a 1554 obnovil významné části stavby. V přízemí vyrostly sloupy s křížovými klenbami a velký sál dostal svou charakteristickou střechu. Po benátské epoše palác ztratil soudní roli, sloužil jako divadlo a v letech 1843 až 1928 jako městská knihovna. Opět slouží jako veřejný kulturní prostor: velký sál hostí výstavy a kulturní akce. V létě zde GAMeC vystavuje díla Jenny Holzer, Daniela Burena či Rachel Whiteread.

Když projdete pod lodžií, skloňte pohled k mramorové desce v podlaze. Roku 1798 se do ní vtělil sluneční ukazatel: paprsek světla prochází gnómonem a označuje místní poledne i datum. Čas tu nemá ciferník: putuje po kameni jako jasný bod světla. Přesně tam, kde se pod oblouky po staletí scházelo město, dál běží jeho tiché měření.