Palau Moxó

Palau Moxó je barokní palác v Barceloně, postavený v osmnáctém století pro rodinu Moxó a chráněný jako památka místního významu. Ta držela tituly baronů z Montcortès a později markýzů ze Sant Mori. Na jeho místě dříve stálo sídlo rodu Castelló, jež sňatkem v polovině sedmnáctého století přešlo ke Graellům.

Na konci osmnáctého století vedl přestavbu domu stavitel Francesc Mestres i Guitart. Stavěl pro Francesca de Graella a projekt zahrnoval odkup sousedních pozemků, což výrazně zvýšilo náklady. Francesc de Graell zemřel bez dědiců, a palác proto připadl jeho sestře Josepě, provdané za Francesca Bonaventuru de Moxó. Dům pak po generace zůstal v rodině a každý dědic na něm zanechal vlastní stopu. Místnosti se řadí kolem otevřeného dvora, do něhož se vstupuje velkým kamenným portálem přes dvojité klenuté vestibuly. V bývalých stájích s cihlovými klenbami zůstal zazděný kamenný oblouk, snad pozůstatek staršího paláce Caçador. Kryté barokní schodiště, klenby nad nímž nesou toskánské sloupy, patří k předním ukázkám svého druhu v Barceloně. Vede do hlavního patra, kde galerie půlkruhových oblouků lemují dvůr na třech stranách. Kromě salonu a vyvýšeného patio tu najdete i knihovnu, zřízenou v devatenáctém století v bývalé kuchyni. Její bílý mramorový krb nese rodinný erb a vedle něj visí obraz svatého Ignáce z Loyoly a znak Navarry.

Téměř tři staletí sloužil palác recepím a setkáním barcelonské vyšší společnosti. Až do prodeje v něm žila Agnès de Moxó, poslední členka rodu. Nový majitel Eduardo Rallón nechal budovu přeměnit na luxusní rezidence a prostory pro akce. Největší sál Sant Mori nese malovaný strop se scénami zvěrokruhu, umění a ročních období. Pod ním visí lustr z křišťálu Baccarat a v sále čeká i klavír Érard.