Théâtre National de l'Opéra Comique

V druhém pařížském obvodu, nedaleko Palais Garnier, stojí operní dům, který si Pařížané pamatují jako Salle Favart. Když vkročíte dovnitř, čeká na vás tisíc dvě stě čtyřicet osm sedadel a příběh, který sahá až do roku 1714. Théâtre National de l'Opéra Comique totiž sehrál klíčovou úlohu ve vývoji francouzské opery.

Kořeny vedou až na středověké pařížské jarmarky, kde kočovné společnosti hrály frašky, předváděly akrobacii a loutkové hry, často za doprovodu hudby. Když král Ludvík XIV. zakládá roku 1672 Académie royale de Musique, jarmarečním trupám hudbu výrazně omezuje. Trupy proto sahají po italském repertoáru a parodují opery i tragédie. Z takových trup vzniká kolem roku 1714 dnešní soubor a roku 1762 se slučuje s konkurenční Comédie-Italiennou. Na této scéně měly premiéru La Damnation de Faust od Berlioze, Mignon od Thomase a Carmen od Bizeta. Ke stálým jménům domu náleží i Auber a Halévy. Ve dvacátém století tu zazněly Debussyho Pelléas et Mélisande a L'heure espagnole od Ravela. Mezi opory repertoáru patří La fille du régiment, Lakmé, Manon i Cavalleria Rusticana.

Dnes se soubor vrací ke své historii a objevuje vlastní repertoár, aby operu přiblížil co nejširšímu publiku. A číslo, které mluví za vše: Bizetova Carmen padla na této scéně už víc než dvaapůltisíckrát.